Chirurgická léčba poruch rytmu

Chirurgická léčba poruch rytmu představuje důležitou součást léčby pacientů se srdečním onemocněním. Přestože velká většina pacientů s poruchami rytmu je léčena nechirurgickou cestou na specializovaných odděleních pro léčbu poruch srdečního rytmu, existují skupiny pacientů, kteří jsou na základě interdisciplinární spolupráce (arytmolog- chirurg) vhodnými kandidáty pro chirurgické řešení poruch rytmu. První skupinu představují pacienti s fibrilací síní vyžadující kardiochirurgické řešení jiného souběžného srdečního onemocnění (chlopenní vada, revaskularizace myokardu). Druhou skupinu tvoří pacienti s poruchami rytmu či srdečním selháním indikovaní ke kardiostimulační léčbě a současně k chirurgickému řešení jiného souběžného srdečního onemocnění (chlopenní vada, revaskularizace myokardu). Třetí a méně početnou skupinou jsou pacienti indikovaní na základě komplexního zvážení k samostatné chirurgické léčbě fibrilace síní. Možnými chirurgickými metodami v léčbě poruchy rytmu, které rutinně provádíme na našem pracovišti jsou:

MAZE procedura – jedná se o metodu, kdy s pomocí chladu – cryoMAZE nebo tepla – RFA MAZE chirurg pomocí definovaných „řezů“ odizoluje ústí plicních žil do levé síně a současně rozdělí obě síně (oboustranný MAZE) či jednu síň (levostranný MAZE) na menší oblasti oddělené nevodivou (jizevnatou) tkání. Docílí se tak správného šíření srdečního vzruchu z místa jeho vzniku srdečním svalem síní. Tato procedura se nejčastěji provádí jako součást jiného kardiochirurgického výkonu, je však možno tento výkon u indikovaných pacientů provést i samostatně, v tomto v případě na našem pracovišti výhradně miniinvazivním přístupem. Chirurgicky provedená MAZE procedura má lepší výsledky než katetrizační alternativa, nicméně v porovnání s katetrizačním výkonem je zatížena větší invazivitou, která však v případě kombinovaných výkonů nehraje roli. Chirurgická léčba je možná u všech typů fibrilace síní (záchvatovitá, přetrvávající, trvalá) nejenom jako alternativa následující na předchozí neúspěšné katetrizační ablace, ale ve formě miniinvazivního přístupu i jako metoda první volby v případě takovéto preference pacientem.

Implantace levokomorové elektrody – u pacientů se srdečním selháním indikovaných k resynchronizační léčbě a nemožnosti umístění levokomorové elektrody chirurgickou cestou je možné tuto elektrodu umístit chirurgicky, a to nejenom jako součást jiného kardiochirurgického výkonu, ale i v průběhu samostatného výkonu miniinvazivní cestou. V případě chirurgické implantace levokomorové elektrody využíváme QVL mapování, abychom zvolili nejvhodnější místo pro umístění této elektrody.

Implantace epikardiálních elektrod kardiostimulační soustavy – epikardiální (na povrch srdce) našití stimulační elektrod se nejčastěji provádí u indikovaných pacientů jako součást jiného kardiochirurgického výkonu. Tento výkon však provádíme ve vysoce selektovaných případech i jako izolovaný výkon z miniinvazivního přístupu.