Co je to radiologie

Radiologie je lékařský obor zabývající se medicínskými zobrazovacími metodami.

Můžeme setkat i s dříve užívaným pojmem rentgenologie nebo dnes modernějším pojmem radiodiagnostika. Oba názvy ale plně nevystihují používané metody a možnosti, protože ultrazvuk ani magnetická rezonance nevyužívají rentgenové paprsky k vytvoření obrazu. Zároveň se v rámci oboru neprovádí jenom diagnostické vyšetření, ale také intervenční léčebné výkony pod kontrolou zobrazovacích metod.

Asi nejvýstižnější název pro tento obor je medicínské zobrazovací metody (angl. medical imaging), jednoslovný název radiologie je však kratší a snáze vyslovitelný.

Zatímco v některých zemích (např. USA) zahrnuje obor radiologie též medicínské zobrazování s využitím radioaktivních látek (tzv. radiofarmak), v České republice je toto náplní samostatného oboru zvaného nukleární medicína. Některá specializovaná radiologická vyšetření se postupem času odštěpila od hlavního proudu radiologie a stala se součástí jiných oborů. Např. angiografická vyšetření srdce a věnčitých tepen probíhají dnes téměř výhradně v rámci oboru kardiologie, zrovna tak ultrazvuková vyšetření srdce jsou prováděna kardiology (tzv. echokardiografie). Ultrazvuková vyšetření ženských pohlavních orgánů a plodu jsou zase součástí oboru gynekologie a porodnictví.

Také lékaři dalších specializací čím dál více sami používají zobrazovacích metod (především ultrazvuk). Navíc s rozvojem přístrojové techniky dochází ke sdružování různých modalit v rámci jednoho vyšetření, což dále přispívá ke štěpení oboru radiologie (např. endoskopické techniky jsou spojovány s radiologickými metodami při tzv. ERCP, či endosonografii, nebo postupy nukleární medicíny jsou spojeny v jednom přístroji s výpočetní tomografií – tzv. PET/CT hybridní přístroj, případně s magnetickou rezonancí – tzv. PET/MR). Radiologické metody se také velmi často využívají na operačních sálech během různých operačních výkonů ke kontrole jejich správného průběhu. Dále se také provádějí za účelem přesného zaměření patologických procesů při tzv. stereotaxi nebo operační navigaci.

V souvislosti s překotným rozvojem přístrojové i výpočetní techniky jsme v současné době svědky pozvolného odklonu od rizikových a pacienta zatěžujících diagnostických metod k moderním co nejméně invazivním postupům. Například se čím dál více využívají tzv. CT či MR angiografie, které nevyžadují katetrizaci tepen, namísto klasických invazivních angiografických výkonů. Dochází též k tomu, že některá onemocnění, která byla dříve řešitelná pouze pomocí klasických otevřených operací, se dnes úspěšně léčí minimálně invazivními postupy za kontroly zobrazovacích metod. Například na cévním systému se provádějí tzv. endovaskulární výkony (rozpouštění krevních sraženin, rozšiřování zúžených míst balónkem, případně zavádění různých trubiček a výztuží, uzávěry výdutí či tepenožilních zkratů). Mimo cévní systém se provádějí např. různé drenáže, zavádějí rozličné trubičky a výztuže, zpevňují obratle postižené osteoporózou, ničí se nádory teplem (tzv. radiofrekvenční ablace), aplikují se léky na přesně určená místa lidského těla (např. při tzv. kořenových obstřicích). Některé speciální radiologické metody nyní dokonce umožňují hodnotit nejen vzhled, ale např. i prokrvení, či přímo funkci jednotlivých orgánů (např. funkční MR mozku nebo kinematické MR zobrazení srdce).

Radiologie je zkrátka velmi široký a ne zcela přesně ohraničený, zato však jeden z nejdynamičtěji se vyvíjejících oborů moderní medicíny.

Podle použitého fyzikálního principu lze radiologické metody rozdělit na vyšetření:

  • rentgenová:  sem patří skiagragfie, skiaskopie, mamografie, angiografie - AG a výpočetní tomografie - CT
  • ultrazvuková: tzv. sonografie - UZ
  • vyšetření magnetickou rezonancí: též označovaná zkratkami NMR, MR či MRI