, rubrika Aktuality

Epilepsie není stigma, nejtěžším případům pomáhají operace

Lidé, kteří mají epilepsii, mohou vést normální život. Toto onemocnění není stigmatem a velké části pacientů zabírají léky. Několik desítek pacientů s těžkou epilepsií ročně podstoupí operaci mozku, při které jim chirurgové odstraní část, která je zodpovědná za tvorbu záchvatů. Lékaři v Nemocnici Na Homolce se nyní zabývají metodou, kterou zatím prezentovala pouze dvě světová pracoviště. Spočívá v tom, že se takzvaný hipokampus, který je spouštěčem záchvatů, nevyjme, ale jen se napříč protne několika řezy. Díky tomu zůstane lidem zachována paměť a zmizí záchvaty. V rozhovoru s ČTK to řekl primář neurologického oddělení Homolky Martin Kovář.

Odborníci uvádějí, že nějaká forma epilepsie postihuje půl až jedno procento populace, v Česku tedy může epilepsií trpět až 100.000 lidí. Alespoň jeden záchvat za život prodělá každý desátý až dvacátý člověk. U části lidí onemocnění během několika let zcela vymizí, u další části jej lze dobře ovlivnit léky.

„Je důležité si uvědomit, že epilepsie je častá nemoc. Většina pacientů dostává léky od svých obvodních neurologů. Pak je nějaká menší část pacientů, kterým se, i když dostávají léky, záchvaty objevují pořád. A jsou to záchvaty často invalidizující. Padají při nich, zraňují se,“ řekl Kovář. Léčbě těchto nejtěžších pacientů se v Česku věnují tři specializovaná centra, kromě Homolky jsou také v Motole a v brněnské Fakultní nemocnici u sv. Anny. Pokud při vyšetření mozku lékaři najdou část, která je spouštěčem záchvatů, mohou ji chirurgicky odstranit. Těchto operací, takzvaných resekcí, se podle Kováře v Česku dělá do stovky ročně.

Část epilepsií vzniká v takzvaném hipokampu, nazývaném též mořský koník, který se nachází na nejvnitřnější části spánkového laloku a který hraje důležitou roli při tvorbě a vyvolávání paměti. Člověk má v mozku dva hipokampy, jeden z nich mohou lékaři odstranit. V Nemocnici Na Homolce chirurgové před Vánoci udělali operaci, při které pacientce hipokampus neodstranili, ale udělali v něm několik řezů, které by měly spouštění epileptických záchvatů zastavit. Operace se podle Kováře zdařila, pacientka po sedmi dnech opustila nemocnici. „Jeví se, že by to mohla být bezpečná, šetrná a účinná metoda,“ poznamenal Kovář. „Pro úspěšnou léčbu je nutná dobře fungující mezioborová spolupráce, v tomto případě neurologa, neurochirurga, radiologa a klinického psychologa.“

U části pacientů lékaři ani po rozsáhlých vyšetřeních nepoznají, která část mozku je spouštěčem nebo zda se spouštěč nachází na několika místech. Tito pacienti pak berou léky a pro snížení frekvence a délky záchvatů jim lékaři voperují takzvaný vagový stimulátor. „Vypadá jako kardiostimulátor a je dávaný i do stejného místa. Jeho konec se naváže pod kůží na bloudivý nerv na levé straně krku,“ uvedl primář.

Epilepsie podle Kováře není stigmatem. Lidé, kteří ji mají, mohou vést normální život. „Můžete mít kolem sebe spoustu známých, přátel, kteří se léčí pro epilepsii, a ani to nebudete vědět. Po nějaké době od prodělání posledního záchvatu mohou řídit auto, pracovat v běžných situacích, mít rodinný život, mohou sportovat. Jsou tam jen nějaké limitace, nemohou pít alkohol, měli by mít pravidelný spánek, ale není to nic, co by jim život nějak změnilo,“ doplnil primář.

Velkým vývojem prošly i léky na epilepsii. Podle Kováře mají v současnosti daleko menší vedlejší účinky, než měly léky první generace. Po nich byli pacienti unavení a pociťovali také psychické změny.